Jaká byla první videohra v historii? Tři kandidáti, jedna hádka

Zeptej se na první videohru v historii a dostaneš tři různé odpovědi – a všechny budou mít pravdu, podle toho, co přesně slovem „videohra“ myslíš. Historici her se přes sedmdesát let přetahují o tři kandidáty: OXO z roku 1952, Tennis for Two z roku 1958 a Spacewar! z roku 1962. Žádný z nich nevznikl jako komerční produkt – všechny tři napsali vědci a inženýři na akademické nebo vojenské technice.

Spor není o fakta, ale o definici. Musí hra běžet na digitálním počítači? Musí mít obrazovku? Musí vzniknout pro zábavu, ne pro výzkum? Podle odpovědi vychází vítěz jinak.

Chronologie

OXO (1952) – první hra s grafikou na obrazovce počítače

Alexander „Sandy“ Douglas, doktorand matematiky na univerzitě v Cambridgi, napsal OXO jako součást své disertační práce o interakci člověka s počítačem. Hra simulovala piškvorky (anglicky noughts and crosses) proti počítači, který hrál bezchybně. Běžela na EDSAC, jednom z prvních počítačů s uloženým programem na světě, a zobrazovala se na jedné z jeho tří malých CRT obrazovek.

OXO nikdy nebyla veřejně dostupná – zahrát si ji šlo jen v cambridgeské matematické laboratoři se zvláštním povolením. Po splnění účelu disertace se hra na původním hardwaru ztratila, později ji ale historik Martin Campbell-Kelly zrekonstruoval (a taky jí dal jméno – Douglas sám ji nijak nepojmenoval). Kolem stejné doby vznikl i program na dámu Christophera Stracheyho, takže ani pořadí mezi těmito dvěma není jisté.

Proč se o ní mluví jako o „první“: je to nejstarší známá hra, co běžela na digitálním počítači a měla grafický výstup na obrazovce.

Proč se nepočítá vždycky: chybí jí plynule se měnící, pohyblivá grafika – některé definice videohry to vyžadují, a OXO spíš jen překresluje statický stav.

Tennis for Two (1958) – první hra čistě pro zábavu

William Higinbotham, fyzik a vedoucí přístrojového oddělení v Brookhaven National Laboratory, postavil Tennis for Two pro den otevřených dveří laboratoře. Poprvé ji předvedl 18. října 1958. Hra běžela na analogovém počítači Donner Model 30 a zobrazovala se na pětipalcovém osciloskopu jako boční pohled na tenisový kurt – vodorovná čára, krátká svislá čára jako síť a tečka světla místo míčku. Dva hráči ovládali odpal tlačítkem a úhel knoflíkem.

Higinbotham hru nepovažoval za nic zvláštního a nikdy si ji nenechal patentovat. Přezdívku „dědeček videoher“ mu později vymyslel novinář David Ahl v časopise Creative Computing v roce 1983.

Proč se o ní mluví jako o „první“: na rozdíl od OXO nebo pozdějšího Spacewar! nevznikla pro výzkum ani jako technická ukázka, ale výhradně proto, aby lidi bavila.

Proč se nepočítá vždycky: Donner Model 30 je analogový počítač, ne digitální, a osciloskop není obrazovka v tom smyslu, jak ji chápeme u počítačů. Některé definice videohry proto Tennis for Two rovnou vylučují.

Spacewar! (1962) – první hra na obecném digitálním počítači, co se rozšířila dál

Spacewar! napsal Steve Russell s kolegy Martinem Graetzem a Waynem Wiitanenem (později ji rozšířili Dan Edwards a Peter Samson) na nově dodaném minipočítači DEC PDP-1 na MIT. Programování začalo koncem prosince 1961, pohyblivý bod na obrazovce fungoval do konce ledna 1962 a hratelná verze s otáčejícími se loděmi byla hotová v únoru 1962. Veřejně ji MIT předvedlo na svém Science Open House koncem dubna 1962.

Spacewar! se od předchůdců liší v jedné důležité věci: PDP-1 byl komerčně dostupný počítač, a hra se tak rozšířila i mimo MIT – na další pracoviště, co měla stejný stroj. Inspirovala první komerční arkádové hry Galaxy Game a Computer Space (obě 1971) a později i Asteroids. V říjnu 1972 se podle ní odehrál i první známý videoherní turnaj, „Intergalactic Spacewar Olympics“.

Proč se o ní mluví jako o „první“: je to nejstarší hra na obecném digitálním počítači, co se dostala na víc než jedno pracoviště – tedy první, co měla něco jako „publikum“ mimo tým autorů.

Proč se nepočítá vždycky: vznikla o deset let později než OXO a o čtyři roky později než Tennis for Two, takže titul „úplně první“ jí nepatří – jen titul první rozšířenější.

Co dnešní hry těmhle třem vlastně dluží

Ovladače se dvěma tlačítky a knoflíkem u Tennis for Two jsou předchůdcem dnešního gamepadu. Spacewar! zavedl prvky, co dnes bereme jako samozřejmost – dva hráči proti sobě ve sdíleném virtuálním prostoru, setrvačnost pohybu, omezenou munici. A OXO ukázala, že počítač může hrát hru s člověkem jako soupeř, ne jen počítat čísla pro vědce – tedy základ umělé inteligence v hrách.

Všechny tři vznikly na zařízeních, co stály víc než dnešní herní PC a zabíraly celou místnost. Komerční herní průmysl na jejich nápady navázal až o deset až dvacet let později.

Jak si Spacewar! a Tennis for Two vyzkoušet dnes

Spacewar! se dá zahrát zdarma přímo v prohlížeči díky emulátoru PDP-1, co od roku 2012 provozuje Martin Graetz, jeden z autorů hry, a hra je dostupná i přes Internet Archive. Kdo chce zážitek na skutečném hardwaru, může navštívit Computer History Museum v kalifornském Mountain View, kde mají jeden z mála funkčních PDP-1 na světě a při prohlídkách na něm Spacewar! předvádějí.

Tennis for Two na originálním analogovém počítači nepřežila – Brookhaven National Laboratory ale postavila funkční rekonstrukci k 50. výročí laboratoře v roce 1997 a znovu ji předvedla i v roce 2008, později nahrazenou restaurovaným počítačem Donner Model 3400. Stony Brook University od roku 2011 navíc spravuje sbírku materiálů k Higinbothamovi a jeho hře.